Ukládání nádobí do myčky je tak trochu umění. Na správném uložení závisí, zdali se voda mycí prostředek dostane všude kam potřebujete a veškeré nádobí se vám pěkně umyje. Jak na to?
Nádobí by mělo vždy být označeno znakem pro vhodnost vložení do myčky. Na nádobí je to symbol čtverce a v něm nějaké zobrazené nádobí, tedy talíř, sklenice, vidlička atp. Symboly na jednotlivých kusech jsou různé a někdy chybí. Pak záleží na tom, o jaké nádobí se jedná. Některé nádobí totiž vyžaduje ruční mytí, protože mytí v myčce by ho mohlo trvale poškodit.
Jaké to je?
- dřevěné nádobí jako je vařečka, prkýnko, stěrka
- pánve a nože s dřevěnou rukojetí
- měděné, stříbrné, hliníkové nebo zinkové nádobí
- pánve a formy s teflonovým povrchem
- plastové nádobí, na kterých není uvedena značka myčky
- nádobí se zdobením s kovovými přísadami (např. zlatým a stříbrným proužkem)
- ručně malovaná keramika
Naopak vám myčka krásně vyčistí skleněné mísy na pečení i jejich víka, pekáče a plechy. V případě větších kusů jako je plech máte ale menší prostor přidat k nim další nádobí. Proto vše ukládejte s rozumem a tak, aby se voda a mycí prostředek dostal opravdu ke všemu nádobí a jeho plochám.
Obecně platí
- Těžké nádobí ukládáte do spodního koše a lehké nahoru.
- Do horního koše patří sklo, hrnky a malé rendlíky
- Hrnky a skleničky pokládáme dnem vzhůru.
- Do koše na příbory patří lžíce, lžičky, vidličky, příborové nože, umělohmotné a kovové naběračky, metličky a vařečky.
- Košík na příbory lze často úplně vyjmout a vložit namísto něj větší kusy nádobí.
- Hroty dolního koše lze složit a umístit tam větší nádobí (třeba zmíněný plech či skleněnou mísu na pečení i s víkem).
Při ukládání se řiďte především selským rozumem tak, abyste dosáhli co nejefektivnějšího umytí.
Zdroj foto: Pixabay.com
Autor: Pavla Košík jelínková